Rozmohl se nám tady takový nešvar. Politici, kteří odmítají diskutovat. Politici podávající trestní oznámení na občany, kteří upozorní na šlendrián ve státní a veřejné správě. Politici, kteří se snaží zavřít lidem hubu!
Západní společnost se po staletích různých zřízení a režimů vyvinula do současné demokracie, která je mimo jiné postavena na svobodném názoru a diskuzi. Veřejná diskuze přináší vyjasnění politických názorů, požadavků občanů a určuje směřování společnosti.
Česko ve 20.století k západní společnosti příliš nepatřilo. Dvě světové války a následný ruský vliv navíc trval příliš dlouho, aby se uchovala kolektivní paměť na dobu, kdy jsme sice úpěli pod Habsburkem, ale osobní odpovědnost a morálka nám nechyběly. Naučili jsme se žít s pocitem, že za nás problémy vyřeší někdo jiný, naučili jsme se závidět, pomlouvat, nepomáhat slabším a těm, co neměli tolik životního štěstí, udávat, mnozí i krást. A ještě jsme se naučili být mistry světa ve skoku kamkoliv a komukoliv.
Když před 30 lety přišla od Západu druhá šance, chvíli to vypadalo, že bychom se mohli vrátit tam, odkud pocházejí naši předci. Do společnosti, která se nestará jen o svůj vlastní měšec a žvanec, ale umí se o něj rozdělit, která dává svobodu a příležitost podnikavým i slušné žití těm, co určité vedení za ruku potřebují. Ale také do společnosti, která umí motivovat, učit, předávat historické zkušenosti a morálku. Bohužel to vypadalo opravdu jen chvíli.
Nabídku od lidí, kteří se rozhodli nám podat pomocnou ruku, jsme s velkou slávou přijali, měšec vybrali a dnes jim spíláme do vykořisťovatelů a lumpů. Nechceme nic slyšet o osobní odpovědnosti, o nutnosti solidarity s chudšími. Máme jen nataženou ruku a chceme slyšet kolik dostaneme. Dokonce nám už nevadí ani bohatí gauneři, kteří za bílého dne loupí, lžou a podvádějí. Mají přece majetek, tak nemají důvod krást. A koneckonců kdo nekrade, okrádá rodinu.
To je celý náš dnešní přístup k Evropské unii, k západní společnosti, kam jsme za bolševika tak moc chtěli patřit. Jenže my jsme evidentně chtěli jen ta jejich auta, kazeťáky a značkové rifle. Navíc za jejich peníze. Morálku jsme ztratili před mnoha desítkami let a pokud se nestane nějaký zázrak, už ji nezískáme. Proto tu už sedm let vládne Zeman a Babiš. Arogantní nabubřelý všeználek a bezpáteřní udavač StB a podvodník. Protože to je náš odraz, to je výsledek našeho názoru a pokroucené morálky.
Máme navíc smůlu v tom, že žijeme v době, kdy se doslova přes noc dostal k lidem internet a fenomén tzv. „sociálních sítí“. Ty paradoxně izolovaly jednotlivce od společnosti, nabídly mu falešný pocit sounáležitosti s jemu názorově blízkými a domnělou anonymitu. Vyprázdnily se hospody a kluby, zanikly spolky, lidé sedí doma u klávesnic a hltají „pravdy“ lezoucí z obrazovek. Píšou to na internetu, tak je to přece pravda.
A na tomto místě bych se chtěl vrátit k politikům. K lidem, jejichž ambice směřují k tomu, aby ovládali masy. K lidem s darem výřečnosti a uměním ovládat přes sliby a mazání medu kolem huby. Exhibicionistům, více či méně špatným hercům, přesto ale dost dobrým, aby přesvědčili ostatní o tom, co chtějí. Tihle lidé potřebují nás, obecenstvo. Co jim povolíme, to udělají. Koho z nich si zvolíme, ten nás bude několik následujících let zastupovat – lépe řečeno ovládat. Ale také ho musíme kontrolovat, konfrontovat s jeho činy, diskutovat s ním, odvolávat ho, když neplní dohody dané volbou.
Je evidentní, že to, co předvádí politici současných vládních stran, především pak z hnutí ANO, je ovládání společnosti s pocitem beztrestnosti a sebedokonalosti. S pocitem, že my, občané, jim nemáme co mluvit do jejich vládnutí, jejich státu, jejich majetku. Oni jsou jednou zvoleni, tak mají právo na vše. A tak se i chovají. Lžou, podvádějí, rozdávají veřejné peníze svým poskokům s vědomím, že se jim násobně vrátí díky jejich vděčnosti a loajalitě. A pokud se jim něco nelíbí, pokud je něco začne ohrožovat, zakleknou na to. Vyhrožováním a zastrašováním podřízených úředníků získávají výkonné umlčovatele všech, kdo se pokusí hájit své svobody a svůj názor na úkor jejich politického byznysu.
Nechci tady zmiňovat konkrétní případy. Jsou známé a snadno dohledatelné. Ale ať už se jedná o likvidaci nepohodlných firem přes zajišťovací příkazy finanční správy, vyhrožování středočeské hejtmanky záchranářce, trestní oznámení ministra vnitra na státní zdravotní úřad, vyhození pošťačky za šlendrián při balení roušek nebo hromadné blokování účtů všech, kdo se na Twitteru osmělili zeptat z daní placeného státního úředníka sedícího na pozici ministra životního prostředí, jak to vypadá s vyšetřováním otrávené řeky kyanidy, vždy se jedná o snahu politika o umlčení občana. O pásku přes hubu každému, kdo si v demokratické společnosti dovolí zahájit diskuzi, kterou si politik nepřeje.
Nezapomeňme na to, že pokud si necháme tu hubu zavřít, pokud sklopíme uši a necháme se pro pár mizerných zlaťáků koupit, pokud se vzdáme své morálky a hodnot, svých svobod a svého názoru a především práva jít zvolit svého politika a následně ho svědomitě kontrolovat, pak si žádnou demokracii nezasloužíme.
