O doručovacích problémech České pošty by se daly psát romány na pokračování. Jen by ten příběh byl poněkud jednotvárný.
Jako zřejmě každý člověk v této zemi, odkázaný na „služby“ České pošty, jsem se potkal s případy, kdy mi tento státem provozovaný podnik hodil do schránky už předem vypsanou výzvu, aniž by se i jen pokusil doručit zásilku, za kterou dostal zaplaceno.
Jaký je rozdíl mezi doručením výzvy a doručením zásilky je na první pohled jasné. Teda alespoň na první pohled ze strany České pošty. Místo čekání na to, až nějaký s prominutím starý dědek, máma s malým dítětem, nemocný člověk, nebo prostě kdokoliv, kdo pošťáka zdržuje, po zazvonění přijde, se vhozením výzvy ušetří spousta času. A adresát si přece může dojít pro zásilku na poštu. O tom, že to pošťák nedělá jen z vlastní pohodlnosti a jedná se o předem připravený postup, svědčí strojově vytištěné výzvy.
Pokud se na to ale podívám pohledem adresáta a pokusil bych se ohodnotit čas, který pošta lidem jednoduše krade, pak se dostávám na mnohaset korunové částky za jednu takto nedoručenou zásilku. Konkrétně u mě je to ještě poměrně levné: na poštu mám pěšky asi 5 minut. Na poště strávím v průměru zhruba 10 minut. Když těch 20 minut přepočítám na cenu mé práce, pak jsem přišel o 170 korun. Dokážu si ale představit i někoho, kdo vzhledem ke vzdálenostem, nutné dopravě a vysoké ceně své práce přijde o částku kolem tisícovky.
A pak je tu ještě třetí pohled. Paradoxně opět ze strany České pošty. Státního podniku, který už desítky let brečí nad nedostatkem personálu a nedostatkem financí. Vhozením výzvy totiž pro Českou poštu nic nekončí. Naopak. Místo jedné činnosti, a tou je doručení, vhozením výzvy zahájí celý proces činností a nákladů, které v konečném důsledku končí tradiční každoroční finanční ztrátou i přes rekordní množství doručovaných zásilek a neustálé navyšování poštovného.
Vhozením výzvy dojde k doručení, potud stejné náklady jako na doručení zásilky. Dál se zjednodušeně stane toto:
- vytištění výzvy – práce zaměstnance pošty, spotřební náklady tisku, amortizace tiskárny, el.energie, vytápění
- zásilka se uloží na poště – práce zaměstnance pošty, skladovací prostory, el.energie, vytápění
- zásilku si vyzvedne adresát – práce zaměstnance pošty, el.energie, vytápění
- pokud si adresát nevyzvedne zásilku do určité doby – opakovaná výzva – viz bod 1.
- v průběhu doby, kdy lze zásilku vyzvednout, dochází k organizačním přesunům zásilky – práce zaměstnance pošty, el.energie, vytápění
- v případě, že si adresát zásilku nevyzvedne, vrácení zásilky odesílateli = doručení zásilky zdarma
Nevím kolika procent zásilek se automatické nedoručení týká. Nevím ani, jak finančně ohodnotit těchto šest bodů. Co ale vím je, že v ročním objemu takto záměrně nedoručených zásilek Českou poštou se bavíme o obrovských finančních ztrátách jak na straně adresátů, kterým zásilku Česká pošta nedoručila, tak především na straně České pošty, která kromě finančních ztrát také mrhá časem svých zaměstnanců.
Česká pošta hospodařila v roce 2019 se ztrátou 376 milionů, při výnosech 19,8 miliardy a provozních nákladech ve výši 20,1 miliardy. Za roky 2018-2022 dostala dotaci ze státního rozpočtu ve výši 7,5 miliardy. Přesto Jan Hamáček, předseda ČSSD a ministr vnitra, po jednání s vedením pošty na konci listopadu, požádá Andreje Babiše a ministryni financí Alenu Schillerovou o dodatečných 750 milionů v souvislosti s epidemií koronaviru. V době, kdy se díky koronaviru znásobil počet nákupů přes eshopy.
Při takto obrovských částkách je snaha o „ojebání“ dodávaných služeb a s ním spojené finanční a personální náklady pouze ukázkou toho, že státní podnik nejen, že neumí a zřejmě ani nemůže dobře hospodařit, ale především se ani 30 let od centrálně plánovaného hospodářství nezačal chovat tak, že my jsme jeho zákazníci a bez nás prostě zkrachuje. Ať už do něj stát naleje z našich daní libovolnou částku.
