V červnu to bude 29 let, kdy skončila okupace Československa sovětskými vojsky. Okupace tím Sovětským svazem, který od svého vzniku za aktivní účasti místních komunistických úřadů terorizoval v anektovaných evropských zemích téměř 150 milionů lidí (omlouvám se Ukrajincům, Bělorusům a dalším obyvatelům postsovětských republik, které k anektovaným evropským zemím nepočítám).
Rozpínavost bolševického státu je jasně patrná už od 20.let 20.století, vyvrcholila pak přepadením Polska a Finska bez vyhlášení války v roce 1939. Spolupráce Hitlera se Stalinem, resp. Wehrmachtu a Rudé armády, je už dnes dobře známá a historicky zdokumentovaná.
Nechci a nebudu tady zlehčovat hrdinství a odvahu vojáků, bojujících na straně Rudé armády proti Hitlerovi. Ale nechci a nebudu pochlebovat režimu, který vyvraždil desítky milionů vlastních obyvatel, napadal sousední státy a spojil se proto i s podobně fungující Německou říší. A nedělejme si iluze. Pokud by Hitler nenapadl Sovětský svaz, napadl by časem Stalin Německo!
Je totiž evidentní, že Sovětský svaz považoval dobyté země střední a východní Evropy za svou válečnou kořist a tak se k nim i k jejich obyvatelstvu choval. Veškeré bolševické vymoženosti počínaje kolektivizací zemědělství, znárodněním průmyslu a konče likvidací politických odpůrců a morálky, byly pod hesly soudružské pomoci vmláceny do zblblého a vystrašeného obyvatelstva. A to doslova:
Německá demokratická republika 1953 – 55 mrtvých – sovětské tanky
Polská lidová republika 1956 Poznaň – 78 mrtvých – polské tanky
Maďarská lidová republika 1956 – oficiálně 2652 mrtvých (neoficiálně desítky tisíc, dokumenty byly komunistickým vedením zlikvidovány) – sovětské tanky
Československá socialistická republika – 137 mrtvých – sovětské tanky
Rumunská socialistická republika – 1104 mrtvých – rumunské tanky
Pokud pominu skutečnosti, že ani 30 let po pádu komunistické vlády v Československu nebyla soudně vyřešena vlastizrada soudruhů Kapka, Biľaka, Indry, Koldera a Švestky, kteří poslali sovětské vojáky proti vlastnímu obyvatelstvu, že KSČM i v roce 2020 navrhuje zrušení lustračního zákona s odvoláním se na promlčenost mučení a vražd, přesto nelze tolerovat současný agresivní postoj Ruské federace v souvislosti s odstraněním sochy zločince, který nechal v roce 1956 postřílet tisíce civilistů v Maďarsku. Bolševika, který byl jedním z prvních organizátorů rudogvardějských jednotek. Už v roce 1917, ve svých 20 letech!
Nehoráznost, s jakou se agent StB Falmer dovolává ruského zásahu proti pražským komunálním politikům, je pak zcela srovnatelná se „zvacím dopisem“ bolševiků ze srpna 1968. Už to, že jsou vůbec ve veřejných funkcích kreatury, spojené s bolševickým režimem, agenti Státní bezpečnosti a práskači, kteří zničili tisíce lidských životů jen proto, aby se dostali ke korytu, je smutným obrazem úpadku morálky českého národa. Jen nedostatek morálky může přimět člověka, aby takovým kreaturám dal hlas ve volbách.
Tak jen pro připomenutí několik čísel z článku pana Michaela Kocába:
27.6.1991 opustil Československo poslední sovětský voják. Celkem bylo odsunuto: 925 transportů, 73 500 vojáků, 39 000 rodinných příslušníků, 1220 tanků, 2500 bojových vozidel pěchoty, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice.
Za nimi zůstala rozsáhlá zdevastovaná území a stovky mrtvých a zmrzačených civilistů.
A Rus opět hrozí. Za hlasité podpory bolševiků z KSČM hrozí únosy a zavlečením českých občanů do Ruska. Hrozí v době, kdy, jako před 2.světovou válkou, přepadl svého souseda, Ukrajinu. V době, kdy sestřeluje nad územím svého souseda civilní letadla a nad svým vlastním zřejmě i letadlo s nepohodlnými představiteli dalšího sousedního státu, Polska. V době, kdy přes dezinformační média opět blbne hlavy a rozšiřuje strach. A bolševik na Hradě i agent StB Bureš v čele vlády mlčí. Za kus žvance u koryta.
