Poslední dobou jsme si zvykli na papouškování obecných pravd, které se šíří na sociálních sítích a věrně je přebírají veškerá média, aniž se někdo obtěžuje nad nimi zamyslet. A protože strach má velké oči a Čech je od přírody posera, přijímá tyto pravdy doslovně a s gustem. Co kdyby náhodou přišlo do Česka milion migrantů? Co kdyby se náhodou objevil zákeřný vir a pozabíjel milion Čechů? Co když nás Evropská unie sežere a udělá si z nás montážní závod? A co když je takové sucho, že všichni umřeme žízní a hlady? A tak jsme xenofobové, rasisti, rouškonosiči, euroskeptici a s plnými bazény a lednicemi chcípáme žízní a hlady!
Jenže skutečná pravda je často velmi daleko. Nelegální migrace v Česku se dlouhodobě pohybuje pod 5 tisíci lidmi ročně, z toho je víc než 90% případů nelegálního pobytu, nelegálních překročení hranic je pak kolem stovky ročně (zdroj Český statistický úřad). Většina z těchto nelegálů je navíc z Ukrajiny, Moldávie, Gruzie, Azerbajdžánu a Vietnamu.
V souvislosti s nakažením zákeřným virem u nás k 24.5.2020 zemřelo 315 lidí. Možná to bude znít cynicky, tak to opravdu nemyslím a je mi líto každého života i pozůstalých, ale až na výjimky se jednalo o dlouhodobě nemocné pacienty, většinou s mnoha souběžnými zdravotními a život ohrožujícími komplikacemi i bez koronaviru.
Montovnou a dodavatelem základních surovin jsme se stali pouze a jenom vlastním přičiněním. Sami jsme si zlikvidovali průmysl a zemědělství, sami jsme si postavili sklady a montážní haly a konečně sami jsme pozvali zahraniční investory daňovými prázdninami a investičními pobídkami, sami jsme zahraničním investorům prodali naše pozemky.
V České republice je extrémní sucho. Zemědělcům schne úroda, vysychají řeky, studny, podzemní zásoby vody. Veškerá vina se svádí na nedostatek srážek a hledá se „řešení“, jak ze šlamastiky ven. Aktuální nápad ministerstva zemědělství je výstavba 31 přehrad na zadržení vody. Dokonce v jednu chvíli proběhlo číslo 65 nových přehrad. A není to málo, Antone Pavloviči?
Základní problém, i když „obecná pravda“ říká opak, totiž vůbec není v množství srážek, které dopadají na Česko, a které musíme zadržet. Ano, podle projektu Intersucho.cz (který dnes citují média častěji než Český hydrometeorologický ústav) chybí aktuálně v půdě 400 litrů srážek na metr čtvereční. A opět je tu strach!
Jenže pokud se podíváme na data, tak pěkně zabalená a s řádně senzačním nadpisem servírovaná obyvatelstvu, z pohledu statistiky, pak se objeví naprosto normální situace. Ano, aktuálně jsme v období s mírným úbytkem srážek. A kde se vzalo těch 400 litrů a je to skutečný problém?
V České republice se donedávna vztahoval aktuální roční úhrn srážek k dlouhodobému průměru z let 1961-1990. Ten je podle dat z Českého hydrometeorologického ústavu 664mm srážek na m2 za rok. V poslední době, asi aby byla čísla víc sexy, se objevuje v porovnání i dlouhodobý průměr za roky 1981-2010, a to 683mm srážek na m2 za rok. To znamená, že v období 1981-2010 napršelo ročně v průměru o 19 litrů srážek na m2 víc, než v období předcházejícím.
Portálem Intersucho uváděný deficit 400 litrů srážek, je prostý součet deficitů za posledních 6 let. Pokud bychom ho vztáhli k původně udávanému období dlouhodobého normálu, byl by deficit 320 litrů, u nového normálu je pak 437 litrů. Pěkné čarování, že? A co takhle udělat dlouhodobý průměr z let 2005-2014, tj. období těsně před aktuálním „katastrofálním“ nedostatkem srážek? Ten je totiž 709mm/m2. Srážkový deficit pak naroste na 592 litrů!
Ono je totiž strašně jednoduché mávat čísly. Ale také je potřeba říct souvislosti. Třeba takové, že podle této logiky byl srážkový deficit za pouhé tři roky 1971-1973 ve výši 292 litrů a za 1982-1984 ve výši 238 litrů. V období 1989-1994 pak 324 litrů. Proti současným 320 litrům za 6 let. Pro názornost přikládám graf ročních srážek podle dat z Českého hydrometeorologického ústavu.
Roční úhrn srážek v České republice (zdroj dat Český hydrometeorologický ústav)
Celý problém se suchem, který žádná přehrada nevyřeší, totiž vzniká našim zacházením s prostředím, ve kterém žijeme. Chováme se jako utržení ze řetězu. Každá obec středisková musí mít svou vlastní montážní halu. S obřím parkovištěm pro kamiony. A nákupní středisko. S další betonovou a asfaltovou plochou. Jen ať to obci sype peníze na daních. Jenže tyhle plochy jsou to, co mění místní klimatické podmínky. Žádná naftová auta a CO2. Běžte se v létě projít do center větších měst. Jsou rozpálená na takové teploty, že se v nich nedá vydržet. Horší ovšem je, že ohřívají vzduch nad sebou a mění jeho proudění.
Podobně se chovají naše širé lány. Nemyslím si, že pouze řepková pole jsou hlavní problém českého zemědělství. Problém je, na jaké ploše se plodiny pěstují. V Česku ještě v loňském roce nebyly výjimkou 100 hektarová a větší pole, osetá monokulturami řepky nebo obilí. Od roku 2020 jsou omezena na 30 hektarů. Jenže 30 hektarů je plocha 100 metrů krát 3 kilometry! Nemluvě o vynalézavosti českých velkoAgro…zemědělců, kteří „rozdělí“ pole 5 metrů širokou cestou a těch 100 hektarů si snadno vyrobí. To aby nemuseli přejíždět daleko mezi „malými políčky“. Co se děje s teplotami na takto velkých tmavých plochách po odkvetení řepky, případně posekání obilí, je naprosto jasné. Pak se ovšem nemůžeme divit, že když už spadnou nějaké dešťové srážky, v podstatě se vypaří. A i při delším dešti se voda do podzemí přes spálené a vybetonované plochy nedostane.
Od české vlády pod vedením Babiše, vlastnícího Agrofert, a ministra zemědělství Tomana, jehož otec byl komunistickým ministrem zemědělství a s Tomanovým bratrem pokračuje v kolchozničení pod hlavičkou společnosti Agrotrade, se nápravy pochopitelně nedočkáme. Zasahovala by do jejich byznysu.
Proto můžeme čekat jen jedno. Posilování strachu ze sucha přes Babišem vlastněná média, nesmyslné nápady typu výstavby 31 přehrad (než se za 100 let postaví, nikdo z nás tu nebude), zdanění vody lidem z jejich vlastních studen, povinnost poskytnout vlastní studnu státu v případě nouze, zákazy odběru vody v letních měsících z veřejných vodovodů prodaných zahraničním investorům, zákazy zalévání zahrad nebo povinnost zachytávání veškeré vody ze střech domů, samozřejmě pod citelnými sankcemi v případě udání.
Nebo si zvolíme normální vládu, vrátíme se k těm nejlepším znalostem západní civilizace a zkusíme s tím něco udělat. Jestli už není pozdě.
